Heraldika
Znak a vlajku pro Štíhlice schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR dne 21.9.2005.
Symboly na nich znázorňují významné detaily týkající se Štíhlic a okolí.
- Zlaté hrábě v modrém poli měl v erbu rod Hájku z Chrástu. Tento rod zde panoval, v době první písemné zmínky o Štíhlicích.
- Bílá věžička na znaku znázorňuje středověkou tvrz Lažany, která byla do 15. století nedaleko Štíhlic a patřila také k majetku Hájků z Chrástu .
- Lipové listy upozorňují na 19 lip v naší obci a okolí.
- Modrá barva pole je sice stejná jako na erbu středověkých majitelů, ale současně označuje prameny potoků na katastru.
- Jako poslední symbol je zelená barva na pozadí, což ukazuje na množství okolních lesů.
Znak
V modro-zeleně polceném štítě stříbrná věž s cimbuřím, černou branou a dvěma okny, podložená vztyčenými hráběmi a provázená dvěma položenými odvrácenými lipovými listy, vše zlaté.
Vlajka
List tvoří dva svislé pruhy, modrý a zelený. Uprostřed bílá věž s cimbuřím, černou branou a dvěma okny, podložená vztyčenými hráběmi a provázená po stranách položenými odvrácenými lipovými listy, vše žluté. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Historická fakta o Štíhlicích
První písemná zmínka o existenci osady (lid.Štilice), pochází z roku 1358.
Jde vlastně o informaci pojednávající o hádce mezi rytířem, který se jmenoval Bohunka Hájek z Chrástu a
cisterciáky z Klášterní Skalice o tehdejší hranice vesnice, dvora Lažan a lesa na Kozím hřbetě s horou Hradištěm (dnes Staré či Pusté Zámky).
Štíhlice patřily v těch dobách spolu s Dobrou Vodou, Kozojedy, Slavicemi a Lažany ke chrástskému královskému lénu.
Rod Hájku z Chrástu tento majetek drželi asi do 90.let 14 století. Jejich nástupce byl Jindřich z Lažan.
O něm jsou dochovány informace opět z majetkových sporů a to v letech 1395-96, tentokráte se skalickým klášterem.Další vlastníci byli :
- rok 1437 Martin ze Štíhlice
- kolem roku 1579 získal chrástský statek a spolu s ním i Štíhlice tehdejší majitel Kostelce, bohatý Jaroslav Smiřický ze Smiřic, od té doby jsou Štíhlice trvalou součástí Černokostelecka.
- 1623 patří k rychtě Tuchorazské což bylo panství Lichtenštejnů .
V místech přibližně od rybníčka na návsi, a kolem potoka až do míst kde se potok zatáčí k východu bylo nalezeno spoustu nálezů keramických úlomků
z púvodní osady což jen potvrdilo tuto dlouhověkost Štíhlic z listin.
Ovšem Štíhlice jsou určitě starší, protože v roce 1358 mezi osadami Dolánek, Kozojed a Štíhlic na místě jménem Kozí hřbet s Kobylím polem byl již dobře zavedený chov polodivokých koní určených pro válečné potřeby panovníkazde b, kde takže , jen se o nich nikde nepsalo. Za krále Jana Lucemburského sídlili ve Štíhlicích jen lesníci
Lažany – Středověká osada
V katastru Štíhlic se v lesích jihovýchodně od obce dodnes nalézají skromné pozůstatky středověké tvrze Lažany, která patřila Bohuňkovi Hájku z Chrástu a potom jeho synovi Litoltovi z Tismic, jenž také sídlil v Chrástu.
Tvrz s dvorem a rybníkem je v dnešní době poznat již jen podle nerovného terénu.
Našli byste jí na kraji lesa přibližně 150 metrů vpravo od silnice směrem ze Štíhlic do Kozojed, je zde ještě patrný val, jenž byl 160 metrů dlouhý a jenž je dosud cca 2,5 m vysoký.
Pod valem je trochu patrná hráz příkopu, který napájel rybník Petřík.
Lažany mají jméno podle obyvatel tzv. lazů což byla pole u lesa. Bohužel pozůstatky Lažan jsou poněkud skryty lesním porostem, ale podle archeologických poznatků zde byla samotná tvrz plus
dva dvory a k tomu 5 až 7 nadzemních objektů, kamenný lom přístupný pouze místním obyvatelům a rybník jehož pozůstatek hráze byl v roce 1969 rozorán.
Samotná tvrz stála na okraji severozápadního okraje mělké údolní pánve a malého údolí, byla opevněná kruhovým valem a příkopem. Ze strany širokého údolí její bok chránil rybník.
Zánik Lažan není přesně datován, snad zanikly na počátku 15. století, ovšem v okolí tvrziště byly archeologické nálezy, které potvrzují její zánik kolem roku 1300. Vše spíše dokazuje, že
Lažany téměř zanikly a pak byly zase obnoveny a přestavěny a proto vznikl i druhý název Lažany-Nový Dvůr.
Ve středověku zde po okolí bylo více takových osídlení. Například Kozojedy-V zahrádkách-5 obydlí, Kozojedy-ZaLukama, v Louňovicích byly hned dvě původní osídlení. Většina postupně zanikala, jak se lidé začali v 15. století shlukovat do větších a prostornějších vesnic, ať už kvůli bezpečnosti, válce nebo rozmáhajícímu se zemědělství.